Historie voroplavby

Vorový pramen v Týně nad Vlt. Archiv Povodí Vltavy.

Plavení dříví po řekách (vorařství, voroplavba) v Čechách má tisíciletou historii a tradici. Privilegium Jana Lucemburského z roku 1316 zachycuje voroplavbu v plném rozkvětu. O rozmachu plavení dříví ve vorových pramenech svědčí nařízení Karla IV. o jezech a clech z roku 1366. Tím byly normalizovány vorové propusti v jezech mlýnů a stanovená místa, kde se z plaveného dříví vybíraly poplatky. Propusti musely mít šířku 20 loktů, to je téměř 12 metrů. Podrobnější zprávy jsou z 16. století. Obchod je orientován na sůl dopravovanou po vorech z Českých Budějovic do Prahy. Rakouská sůl ze Salcburku do Českých Budějovic byla přivážena v bečkách koňskou drahou. Koňská dráha sloužila i dopravě osob. Také byl větší stavební ruch, a tím i zvýšená doprava dřeva, kamene a jiného stavebního materiálu. Řeky potřebovaly úpravy, aby byly splavné pro vorové prameny i lodě. Začaly regulace jednotlivých úseků řek. 

Poznámka: Historicky plavení dřeva začínalo plavením jednotlivých polen či kmenů v potocích, menších tocích řek a plavebních kanálech. Jednalo se o tzv. volnou plávku, například na Schwarzenberském nebo Vchynicko-tetovském kanále. 

V 17. stol. strahovský opat Kryšpín Fuk (1585 - 1653) usplavnil Svatojánské proudy na Vltavě - velmi nebezpečnou část Vltavy, tehdy nazývanou Proudy, později Štěchovické proudy. Dnes je tato část řeky zatopena Slapskou a Štěchovickou přehradou. Kryšpín Fuk (Kryšpín z Hradiště) sám zmapoval tok řeky se zakreslením peřejí, balvanů, ostrovů apod. To pak překreslil malíř David Altman z Eidenberku. V roce 1640 tak vzniklo unikátní zobr.azení toku řeky Vltavy od Svatojanských proudů až ke Karlovu mostu nazývané Altmanovo panorama (rozměry 270 cm x 30 cm).

(Fuk posléze pokračoval v mapování dolního toku Vltavy od Prahy až k soutoku s Labem a dál.)

Výletníci u sv. Jána. Archiv Povodí Vltavy.

Vorový pramen ve Svatojánských proudech. Archiv Etnologického ústavu AV ČR, v.v.i., fotodokumentační sbírka Praha.

Zámek Orlík, 1.pol.19.st., J.Sekal (Chalupný, E.: Vltava 1925)

O Svatojánských proudech a historii Ferdinandova sloupu a pomníku sv. Jana Nepomuckého (podle kterého vznikl název Svatojánské proudy) se dočtete zajímavé informace ZDE.

Od roku 1838 většina úprav a staveb na vodních tocích je spojena s firmou a jménem  Vojtěch (Adalbert) Lanna z Českých Budějovic.

Vojtěch (Adalbert) Lanna (1805-1866) byl vynikající, úspěšný obchodník, průmyslník, stavitel. Stavěl železniční tratě, Masarykovo nádraží v Praze, viadukty, mosty, vodní a důlní stavby . Usplavňoval řeky Vltavu, Labe, Lužnici, Nežárku i Blanici. Dokonce usplavňoval i řeky v zahraničí. Byl loďmistr a lodě stavěl ve své loděnici ve Čtyřech Dvorech u Českých Budějovic. V dětství často pobýval v jižních Čechách u babičky Masákové na statku Semenec na Lužnici nedaleko Týna nad Vltavou. Zamiloval si Vltavu a povltavské plavce. Do jižních Čech se rád vracel. Proto najdeme v Týně nad Vltavou v ulici Na Brašově kříž, který je poděkováním za záchranu života Vojtěcha Lanny dne 2.července 1824 na Horním Lipovsku. Tehdy Vojtěch Lanna plul s naloženým šífem z Českých Budějovic do Prahy. V Horním Lipovsku na jezu loď ztroskotala. Po rozlomení šífu na jezu byli všichni plavci unášeni proudem vody. Mládek ze mlýna, který neštěstí viděl, běžel po břehu řeky na pomoc. Podařilo se mu tonoucího mladého Lannu hákem vytáhnout z řeky na břeh. Kříž, který byl na místě neštěstí postaven, byl po letech přenesen do Týna nad Vltavou, z důvodu podemletí břehu vodou. V Horním Lipovsku byl později postaven nový kříž na vysoké skále. Další pomník věnovaný památce Vojtěcha Lanny je postaven v Českých Budějovicích.

Plavecké cechy

Úplně první plavecký cech byl založen v 15. století v dnes už zaniklé osadě na pravém břehu Vltavy v Praze v Podskalí. Žili tu svérázní Podskaláci. Byli to plavci, převozníci, ledaři, rybáři, šífaři, mlynáři, šenkýři, pískaři, obchodníci s dřevem a dřevaři. Založením cechu vzniklo tzv. poříční (plavecké) právo, které rozsuzovalo spory při obchodu se dřevem.

O historii a životě v Podskalí a na Výtoni se dozvíte také ZDE.

Po velké povodni v roce 1890 vedení Prahy rozhodlo o výstavbě ochranné zdi. Byly zrušeny historické domky i ohrady s dřevem a byla vybudována říční navigace s náplavkou.

Dnes staré Podskalí a rázovité Podskaláky připomíná jen píseň Podskalák s textem pana Hlavsy na námět Karla Hašlera.

Starou slávu připomíná bývalá podskalská celnice zvaná Výtoň. Název získala tím, že se tu kdysi platilo clo vytínáním 1/12 klád z vorů. Později po roce 1833 celní správa zanikla a vznikl zde hostinec U Koppů.

Celnice na Výtoni s hostincem U Koppů v Podskalí, kolem r.1910, z letáčku Podskalské celnice - Muzea hl. m. Prahy na Výtoni.

Dnes patří budova Muzeu Hl. města Prahy. V přízemí se nachází restaurace a v prvním patře vorařské muzeum (otevřeno o víkendech). Před budovou je kamenný pomník věnovaný podskalským plavcům.

Podskalská celnice na Výtoni, Muzeum hl. města Praha                                                                                   Pomník vltavským plavcům                         

Podél Vltavy vznikaly plavecké obce. V Praze to bylo výše popsané Podskalí.  Na horní Vltavě to byly například vesnice Purkarec, pak plavecká osada HLADNÁ.

O voroplavbě na Purkarci se dočtete také v reportáži Pavlíny Nebeské - Cap Tour.

Vltavská kaskáda 

Přehrady:

Vrané nad Vltavou (1936, výška 16 m). Její zajímavostí jsou dvě plavební komory, jedna pro parníky, druhá pro prameny.

Štěchovice (1946, výška 22 m). Má jednu plavební komoru hlubokou 19m.

Přehrada Vrané a Štěchovice voroplavbě nepřekážely, protože mají plavební komoru, kterou mohly proplouvat lodě i prameny.  

Slapy (1955, výška 65 m). Přehrada Slapy nemá plavební komoru, to znamená, že uzavřela plavbu do Prahy.

Jezero Slapské a Štěchovické přehrady zatopilo nejopěvovanější a nejmalebnější část Vltavy - Svatojánské proudy.

Kamýk nad Vltavou (1962, výška 25m). Vyrovnávací hráz pro Orlík.

Orlík nad Vltavou (1962, výška 87m). Bez komory, s výtahem na 3 tuny. Je to největší přehrada s největším množstvím vody.

Kořensko (1992, výška 4,8m). Jedna plavební komora. Kořensko udržuje dostatek vody pro město Týn nad Vltavou.

Hněvkovice (1992, výška 30m). Plavební komora z r.2017 hluboká 17 m. Přehrada Hněvkovice zadržuje vodu pro potřeby jaderné elektrárny Temelín.

Lipno I (1959, výška 25m). S největší vodní plochou, proto se nazývá Jihočeské moře a slouží k rekreaci.

Lipno II (1959, výška 11,5m). Je to vyrovnávací nádrž u Vyššího Brodu, která slouží k vyrovnávání odtoků z elektrárny na přehradní nádrži Lipno I.

Vltavská kaskáda přerušila voroplavbu a změnila život na celé Vltavě. Vzala nám krásnou, čistou, proudící, hlubokou a životadárnou Vltavu a dala nám soustavu jezer, která trpí značným nedostatkem vody. (Nejčastěji bývá postiženo jezero Orlické).

Orlické jezero, které bylo naplněno v září 1960, zatopilo zbývající část vltavského údolí. Bylo zatopeno několik vesnic, mlýnů, penziónů, hotelů, přívozů a elektráren. Z části byla vytopena i osada Hladná a dům číslo 22. Definitivně skončila voroplavba a tím i stoletá tradice plaveckého rodu Husů z Hladné.

Závěrem

Naši předkové byli dobří hospodáři. Využívali sílu řeky pro dopravu, ve mlýnech, na pilách a v elektrárnách. Řeku milovali, starali se o ni, chránili ji, nikdy jí neubližovali. Žili v dokonalém souladu s přírodou.

Plavecká komunita nebyla početná. V době největší slávy (1850- 1910) uvádějí demografické statistiky 2000 osob, které označují jako své hlavní povolání plavbu. Po první světové válce po r. 1918 tento počet klesl na 250.

O to, aby toto staré řemeslo neupadlo v zapomnění, dbají spolky VLTAVAN.

Podrobně o historii voroplavby v Čechách pojednává publikace Dr. Jiřího Svobody Historie voroplavby v Čechách.

O VORECH, VOROVÉM PRAMENU A ŽIVOTĚ PLAVCŮ SE DOZVÍTE ZDE

VÍCE O TRADICI VOROPLAVBY SE DOZVÍTE ZDE.

Zpět na začátek stránky HISTORIE VOROPLAVBY.

Kontaktujte nás.